Archiv novinek

DUBEN 2023

19.04. 2023 Koupila jsem si novou sportovní lahev. Na koloběžku a k bazénu. Pitný režim při sportu je důležitý. Pro mě obzvláště po plavání. Lékař mi po těch mých zánětlivých epizodách s močovým měchýřem plavat naštěstí nezakázal, jen mi doporučil zvýšit po plavání příjem tekutin. Jasný impulz pro nákup nové flašky! A hlavně - plavčíci se po mně koukají celkem nevlídně, když vidí, že tahám k bazénu sklo. Naprosto pochopitelně!

A tak začalo výběrové řízení. Normální člověk jde a koupí to co zrovna potřebuje. Mně to trvá. Ať už si vybírám cokoliv. Jak má vlastně vypadat moje ideální lahev? Základem je tvar pítka a krytka přes něj. Upřednostňuji široké pítko a nenávidím takové to vytahovací, co bývá na dětských pitíčkách. Ano, ty které vydávají po napití ten divný zvuk. Něco odporného a nežádoucího! Krytka je poměrně stejně důležitá. Když projedete pískem rozsypaným po nové cyklostezce, vemte jed na to, že ho budete také pít. No nemám to ráda. Z čistě praktických důvodů vyžaduji aby to šlo dobře vymývat. Čili hrdlo tak široké, aby tam vešel kartáč na čištění. Barva. Zásadně neutrální. Ideálně šedá...
Když se sešly všechny potřebné parametry a lahev mi přišla domů, uběhl měsíc. Na plavečáku budu za hvězdu, to je jasné. Jenže co se nepřihodilo! Zjistila jsem, že se lahev nevleze do držáku na koloběžce :). Takže téma na příští měsíc je jasné: nový držák...

02.04. 2023 Stojím na prahu dvou celorepublikových soutěžních výzev. První se koná v dubnu - 10.000 kroků. Hned začátkem května na ni naváže Do práce na kole. Duben prochodím sama za sebe jako jednotlivec, kdežto v květnu budu částečně reprezentovat firmu. Na mém květnovém výkonu je závislý průměr celého týmu spolupracovníků, který nesmím a nechci pokazit.
Obě výzvy budou letos trochu náročnější než v předchozích kolech. V práci nás čeká náročné období. Budeme stěhovat velkou část skladu do nové haly. Kromě toho se stále snažím využít svoji šanci na posun. Za poslední půlrok jsem se naučila spoustu nových dovedností a několik dalších mám ještě před sebou. Tyto dva měsíce budou náročné nejen fyzicky.

Kroková výzva pro mě vždycky končí s umístěním někde kolem desátého místa. Cyklistická ještě hůř. Pokaždé na jejich konci říkám, že už na to kašlu. Vědomí, že má někdo první den výzvy nachozeno/najeto 100km je silně demotivující i přes jasnou nereálnost. Každý rok před výzvou si však dokážu v hlavě srovnat, že to i přes soutěživého ducha dělám hlavně sama pro sebe a nebýt takových soutěží bych se k tomu těžko donutila. S touto úvahou pak vyplňuji přihlášku a vymýšlím novou strategii jak to udělat abych se umístila lépe. Sice jsem na konci obou měsíců relativně zbitá, ale spokojená, že jsem dokázala překonat alespoň sama sebe a objevila spoustu nových míst po okolí. Například u krokové výzvy: ty co sedí na gauči a máchají rukou, aby nahnali kroky stejně nikdy nepřekonám, ale narozdíl od nich nešidím sama sebe...

Když už jsme u toho sportu, udělala jsem si malou inventuru svých dosavadních výkonů. Od začátku roku se mi podařilo uplavat 20.725 m. Na koloběžce už mám najeto 37,7 km. A včera v prvním dni krokové výzvy jsem ušla 25.065 kroků (13,42 km). Snažím se.

BŘEZEN 2023

26.03. 2023 Začátkem března jsem sobě a svému motivačnímu diáři slíbila, že si doma a posléze na balkoně vytvořím malou zahrádku. Žádné muškáty, macešky a jiné kvítí bez hlubšího smyslu. Když už se rozhodnu něco pěstovat, mělo by jít o rostlinu, která se dá následně sežrat. Do svého pěstitelského plánu jsem tak zahrnula cherry rajčata, měsíční jahody, mátu a bazalku.

Přinesla jsem si ze sklepa truhlíky a hlínu z loňska. Na internetu jsem si vyhledala a přečetla desítky článků o pěstování vybraných druhů roslin. S nově nabytými znalostmi jsem začala rozdělovat hlínu do jednotlivě popsaných mističek od hotovek, které jsem z druhé strany propíchala špendlíkem. Samozavlažovací nádoby bych tedy měla. Zbývalo už jen pečlivě umístit semínka do připravených prohlubní v zemině a pak je zahrnout...

Během dvou dnů se mi po bytě rozlezli mravenci, kteří se nejspíš přes zimu stihli v pytlíku s hlínou ubytovat. Okamžitě jsem celý pytel přemístila na balkon i s celou výsadbou a mravence postuně zlikvidovala (a stále likviduji). Pochopitelně mi venku všechno pomrzlo.

Když už se po jendom dni venku zdálo, že mravenci migrovali jinam a nechali moje sazeničky na pokoji, přesunula jsem je opět do tepla bytu na skutečně nejsvětlejší místo, co tu mám. Ani po čtrnácti dnech se neobjevil jediný zelený klíček, jediná mladá rostlinka. Tak jsem se dneska naštvala, všechny misky naskládala do jednoho pytle a odnesla ke kompostéru. Spolu s nimi jsem se ve prospěch schopnějších pěstitelů vzdala všech truhlíků, květináčů a hlín. Definitivně jsem se tak rozhodla, že už se o další zahradnické projekty nebudu ani pokoušet. Ani letos, ani příští rok, už nikdy...

Moje zahradničení dopadá každý rok úplně stejně. Zasadím, ale nesklidím nic. Proto jsem naložila hromadu masa a tam kde se měla v keřících červenat rajčata stojí gril. Gril mě nikdy nezklame a velmi si spolu rozumíme. Sdílíme spolu stejnou vášeň a tou je vášeň pro přípravu jídla, zejména masa. Ke smělým plánům mít plný balkon bylinek a rajčat jsem si v diáři dokreslila slzícího ale vysmátého smajlíka. Jsem nad věcí...

LEDEN 2023

13.01. 2023 Téma dněšního postu je asi více než jasné. Kromě toho, že je dnes pátek třináctého, volíme si také novou hlavu státu. Tak jsem si to šla taky hodit...

Já a politika. Stejně jako oheň a voda. Dva objekty, které k sobě prostě nepasují. Nikdy jsem politice moc nerozuměla. Nikdy mi nikdo nevysvětlil jak se věci mají a co je vlastně správně. Když jsem se jako dospívající na něco ohledně politiky zeptala, většinou mi bylo naznačeno ať radši nic neříkám, když tomu nerozumím (asi proto jsem se zeptala). V politických debatách proto tápu a v politických stranách se vůbec nevyznám. Obecně mám ten nejzákladnější politický přehled jaký člověk může mít. Volby řeším na základě programů jednotlivých stran, které jsou sympatické či prospěšné pro mě osobně. Nezbývá než spoléhat na svou intuici. Zastávám ovšem názor, že by každý dospělý člověk k volbám jít měl...

Málokdy někomu říkám, koho že jsem volila. Jednak využívám toho, že se jedná o čistě soukromou záležitost a taky jsem se s léty naučila, že ať už odpovím cokoliv, bude to pro okolí vždycky špatně! Politické debaty nesleduji vůbec. Stačí, když si druhý den přečtu titulky článků, které většinou vypoví o všem, co se na nich dělo. Trávit hodinu sledováním toho jak na sebe debatující politici házejí navzájem špínu mi přijde jako naprostá ztráta času. Stejně tomu bylo i nyní. Neviděla jsem jedinou debatu s kandidáty na prezidentský post, pouze se mi donesly jejich útržky. Rozhodovala jsem se tentokrát podle osobních sympatií, protože mi všechny volební programy přišly až na pár vyjímek naprosto stejné. Prezident stejně nikdy nemůže za to, jak dobře/špatně se máme. To závisí především na nás samotných a na tom, co jsme ochotni pro to udělat, abychom to ovlivnili...

Jediné, co vám o svém dnešním rozhodnutí můžu prozradit (a uklidnit tak většinu) je to, že ač nadevše miluji slovenské seriály, odmítám aby se českým prezidentem stal Slovák, který je navíc trestně stíhán :)...

07.01. 2023 Vítám vás na svém blogu i v roce 2023 a přeji mnoho pracovních i osobních úspěchů! Musím se zas a opět omluvit za svoji pravidelnou nepravidelnost. Stydím se hluboce, že jsem se k přání hezkých Vánoc dostala pouze v rychlosti na Instagramu a ne tady. Pravidelné psaní je předsevzetí sice krásné, ale pro mě zdá se neuchopitelné. Obdivuji všechny blogery, kteří dokáží psát pravidelně, ba dokonce vydají své texty knižně. Klobouk dolů!

Netroufám si napsat jaké plány s novým rokem, protože když jsem něco podobného udělala loni, ukázal mi nový rok co plánuje on se mnou a to velmi brzy :D. Ono obecně nejlepší je neplánovat raději nic a počkat jak se věci samy vyvinou. Ten kouzelný moment, když se zadaří něco, co jste ani neplánovali je totiž k nezaplacení :). A přesně toho se chci letos držet...

ŘÍJEN 2022

07.10. 2022 Září uteklo jako voda. Přestože se mě škola už dávno netýká, přesto beru každý začátek nového školního jako takový malý Silvestr. Nový začátek po letních prázdninách, kdy se veškeré služby a hlavně doprava vrací do starých kolejí. A hlavně je ve vzduchu cítit podzim, který tolik miluju!

Moje září bylo velmi hektické. Neočekávané změny v práci přinesly nátlak na to, abych se posouvala rychleji než mé schopnosti dovolují (což si možná myslím jenom já), čehož jsem se v první chvíli zalekla. Počáteční šok opadl a začínám celou situaci vnímat jako šanci si alespoň vyzkoušet na co doopravdy mám a na co ne. Snažím se tedy zajímat o skladové hospodářství (no, zatím o tom jen mluvím), poslouchám podcasty, které mi pomáhají být produktivnější a zklidňují moje největší démony v mojí mysli (spolu s naordinovaným "placebem")...

V druhé polovině září dostala maminka konečně termín očekávané operace, takže se všechno připravovalo také pro případ kdyby se operace nezdařila. Operace se zdařila nad míru očekávání znamenitě a tak mohly katastrofické scénáře zpátky do šuplíku :).

Když už to tak dopadlo, rozhodla jsem se to pořádně oslavit. Na poslední chvíli jsem si zajistila vstupenku na turné Parova Stelara! Právě teď sedím ve vlaku, ve voze první třídy a užívám si tu jedinečnost! Když už tak se vším všudy :). Poprvé jsem se rozhodla cestovat první třídou. Píše se tu úplně stejně blbě jako ve třídě druhé a když vám něco spadne (například dvě flašky domácího moštu, které vezu jako dárek pro své hostitele), ví to celý vagón, protože je tu úžasný klid a ticho! Prostě úžasné! Kdyby mi přátelé nenabídli sami od sebe ubytování, plánovala jsem spát na Hiltonu a splnit si tak dva sny v jeden den. Nakonec je dobře, že to tak dopadlo. Zase bych si půl roku vyčítala kolik peněz jsem utratila sobecky jenom sama za sebe :D...

SRPEN 2022

28.08. 2022 Staráme se s mamkou o babičku. Více se teda stará mamka. Použít slovo "péče" je v mém případě poněkud troufalé, protože chodím do práce na směny. Když je potřeba nakoupit, nakoupím. Když je potřeba pohlídat, pohlídám. O víkendech se zastavím na celé odpoledne a poslouchám, jak mamka s ničím pomoci nepotřebuje, že to zvládá. Ale já vím, že ne. Vím, že se čtyřiadvacetihodinová péče vážně podepisuje na jejím zdraví a že navíc čeká na operaci srdce. Já na tom nejsem o nic lépe. Vlivem všech těchto okolností, stresem a o něco vyššími pracovními nároky v poslední době se mi opět vrátily opakované záněty močových cest. Nyní se zjistilo, že jediné antibiotika, které "trochu" zabraly nemůžu brát, protože je mi po nich zle. Vůči ostatním antibiotikům jsem rezistentní a příští a konečnou stanicí na trase léčby jsou ambulantně podávané kapačky. Kromě toho mi všecchny ty patáky, co jsem za poslední dva roky pojedla nejspíš rapidně snížily moji kdysi dobrou imunitu. Stačí, abych se svezla několik zastávek klimatizovaným trolejbusem a hned se o mě pokouší rýma...

Máme podanou jednu žádost na domov důchodců, ale znáte to. Odlehčovací péče jsou pernamentně plné. Možná by tomu tak nebylo, kdyby byl těchto služeb dostatek. Minulý týden přišla mamce pozvánka k operaci. Za necelý týden si tak měla zařídit spoustu vyšetření, umístit babičku alespoň na odlehčovací péči a umístit dvě fenky do psího hotelu - jedna z nich se začala hárat, takže nereálný plán. Termín jí tedy posunuli. Dobrou zprávou ale zůstává, že se konečně dostala na řadu!

ČERVEN 2022

04.06. 2022 Mám za sebou velmi aktivní měsíc. Během trvání celorepublikové výzvy Do práce na kole jsem na své koloběžce ujela krásných 564 kilometrů, pokud počítám opravdu všechny cesty a nejen ty do práce. Na vítězství to však nestačilo. Nicméně se mi podařilo splnit a výrazně přesáhnout svůj osobní cíl, který jsem si začátkem května dala - ujet za měsíc 500 kilometrů. Alespoň s tím jsem nad míru spokojená.Stejně by bylo nereálné vyhrát. I když zněla pravidla pro všechny stejně, v praxi už jsme stejné podmínky neměli. Bylo předem jasné, že nejvíce kilometrů ujede - a stane se tak vítězem ten kolega, který bydlí nejdál. Na dalších místech se umístí nejspíše kolegové z kanceláře, kteří nepracují fyzicky a mají po práci dost energie na to, aby vyrazili někam na výlet. Ani jeden z těchto případů se mě netýkal a tak jsem si hleděla pouze vlastního cíle a koukala si to užít tak, abych se neuštvala...

Jediná medaile, kterou se mi podařilo získat a má rozhodně vyšší hodnotu než ta sportovní, je bronzová medaile Prof. MUDr. Jana Jánského za deset bezpříspěvkových odběrů krve. Snad k ní v budoucnu přibydou i další. Doufám, že nepřijdou žádné zdravotní komplikace a zejména ty, které bránily dřívějšímu získání bronzové plakety. Opravdu jsem se na ni "nadřela" a jsem hrdá, že jsem ji konečně získala...

Závěrem přidám malý tip na dobrý seriál. Je to můj oblíbený seriál, který světlo světa spatřil v roce 2009. Včera ráno se ke mně donesla radostná zpráva, že se i tento seriál dočká po neuvěřitelných třinácti letech své reprízy. Jedná se o výborně obsazený seriál Odsúdené a jeho první díl si můžete pustit 13. června v 17:30 na stanici TV Joj Plus. Pro mě bude tento den obrovským svátkem, i když seriál uvidím už asi tak po šesté. Rozhodně nekecám, když prozradím, že začátek jeho reprízy mám zapsaný v diáři a zvýrazněný jak to jen šlo. Takže to vidím na šampaňské s jahodou, malé černé a slavnostní nalíčení :D...

KVĚTEN 2022

14.05. 2022 Ještě jsem jezdila na své první koloběžce, když mi kdosi kdo ji měl taky řekl, že je to jako droga. Že mi moje pravidelné cesty do práce přestanou stačit a budu vyhledávat vzdálenější cíle, až si troufnu na přejezd republiky. Nevěřila jsem. Dnes, kdy mi aplikace ukazuje najetých dvě stě kilometrů (a to jen od začátku května) musím přiznat, že měl ten člověk pravdu! Konečně jsem našla svůj ideální sport! Sport který mám ráda a neberu ho jako nutné zlo. Sportovní ambice narůstají a moje motivace k vyšším výkonům dvojnásob. Chodím taky plavat, to jo. Plavání ale jako sport nepočítám - za mě je to spíš přirozený pohyb člověka ve vodě, aby se neutopil :D.

Jedno zklamání však koloběžka přinesla. Měla jsem vymyšlené jak budu jezdit hezky "za dámu". Inspirovaly mě k tomu reklamní fotografie výrobců koloběžek. Ženy jsou na nich zvěčněny v sukních, lehkých šatičkách, prostě elegantní. Vždycky se mi to líbilo a chtěla jsem jezdit taky takto vymóděná. Těch prvních čtrnáct dní vytrvalého dojíždění do práce mi ale ukázalo krutou pravdu. Ano, vypadá to pěkně, ale pokud to co mám na sobě není z funkčního materiálu, je to k ničemu.Nikdy jsem nebyla fanynka dresů a profi sportovní výbavy, ale vidím, že u koloběžky se tomu nevyhnu. Ve srovnání s kolem - kdy ano, jezdím s trochou elegance; koloběžka je pořádná dřina, která vyžaduje pozornost při výběru vhodného oblečení. A tak obcházím sekáče a tiše doufám, že najdu dres mojí koloběžkové stáje, nejlépe z přejezdu republiky, nejlépe šedo černý a nejlépe v mojí velikosti. Jiný totiž nechci :D...

DUBEN 2022

28.04. 2022 Výzva Deset tisíc kroků se chýlí ke konci a je na čase zrekapitolovat celý ten prochozený měsíc. Kromě již zmíněných deseti tisíc kroků, které s naprostým klidem (ve stoprocentním stresu) ujdu v práci, jsem se opravdu snažila více chodit i ve svém volném čase. Začátkem měsíce stačilo seběhnout kopec do města pěšky. Začalo mě to bavit a litovala toho, že mě to nenapadlo dříve, a dělám to až teď kvůli jakési výzvě. A můžu úplně přesně popsat, kdy mě pěší chůze pohltila naplno. To jsem si jednou před spaním pročítala účastnické žebříčky v různých kategoriích, ve kterých se soutěže účastním. V kategorii skladníků a pracovníků v obchodech jsem se spatřila na krásném čtvrtém místě s velkou šancí se posunout se na stupínek vítězů. Zjištění, které mi dalo sílu a obrovskou motivaci! Takhle dobře jsem si ještě v žádné takové soutěži nevedla! Usínala jsem s vědomím, že tak dobré umístění s tak velkými šancemi je škoda jen tak zahodit. A už druhého dne jsem se pomocí dvaceti tisíc kroků posunula na třetí místo...

Byl to měsíc šílených nápadů jakým je například jít z práce domů pěšky (10 km). S audioknihou v uších se šlo tak nějak samo. K velkému překvapení jsem se domů nevrátila unavená, právě naopak! Byla jsem plná energie a měla krásně vyčištěnou hlavu. Tímto bych vás ráda navnadila a inspirovala k zapojení se do další výzvy, která by měla proběhnout v říjnu. Tak se taky připojte!

Pokud zrovna hledáte tip na zajímavý dokument, doporučuji projekt České televize Novinářky. Zabývá se sociální problematikou a tématy, o kterých se moc nemluví. Mezi třemi novinářkami, které shromažďují fakta a provádí vždy celou epizodou je i Saša Uhlová, kterou známe především jako autorku knihy Hrdinové kapitalistické práce. Doporučuji! 

13.04. 2022 Podařily se mi dvě super věci. Konečně jsem prodala klec, v což už jsem snad ani nedoufala. To ráno předtím, než mi na Messengeru pípla zpráva od zájemkyně, už jsem si říkala, že ji normálně vyhodím :). Nakonec se to přece povedlo a v naší kleci bydlí malý potkánek!

Další věc, kterou mi osud přihrál je smlouva o nájmu bytu na neurčito. Narozdíl od prodeje klece, který jsem si řídila sama, prodloužení nájemní smlouvy nezáviselo jenom na mně. Ani situace ve světě, množství informací a dezinformací (kdo se v tom má vyznat) o tom, že já skončím na ulici a v mém bytě ubytují válečné uprchlíky mi nadějí nepřidávaly. Nakonec mi však bylo coby slušnému a platícímu nájemníkovi bydlet dál. Nastálo. Velké vítězství, které najednou dává volnější ruku. Konečně si mohu naplánovat malování, pořídit si žaluzie a zařídit spoustu dalších úprav s vědomím, že to dělám pro sebe a ne pro někoho cizího! Sláva!

Koloběžka je kompletně připravena na sezonu. Obě kola přezuté do tenčích plášťů a koloběžecké boty podlepené přesně podle rad zkušenějších. Teď pro změnu na radu lékaře mám kvůli kyčlím jezdit s koloběžkou opatrně a mám volit raději kolo :D. Že já blbec mu řekla, že mám koloběžku! Ok, ani na kolo jsem nezapomněla! Tam je naštěstí v pořádku vše kromě zvonku, který jsem dva týdny zpátky "odzvonila". Snažila jsem se zvonkem přimět důchodkyni, aby šla trošičku při kraji chodníku. Nejen že neuhnula, ale ze zvonku mi uletěla ta zvonící součástka :D. Ne, já to opravdu nemůžu mít jednoduché - to by mě nebavilo!

Kromě koloběžky a kola, které budou hrát hlavní roli v květnové výzvě Do práce na kole, jsem se přihlásila také do dubnové výzvy 10.000 kroků. Mimo klasické zařazení mezi dospělé a ženy, soutěžím též v kategorii pracovníků ve skladech a už jsem si stačila všimnout, že stojím na docela dobré pozici a mám šanci se v celkovém žebříčku posunout ještě výš. Probudilo to ve mně obrovskou motivaci a opravdu se maximálně snažím o posun. 

BŘEZEN 2022

26.03. 2022 Na poslední chvíli plním měsíční plány a vystavuji inzerát na prodej klece po osmačce. Zatím to vypadá, že myši doma dobrovolně nikdo nechce - a dobře dělá :D...

Konečně jsem se dokopala k tomu, koupit si vhodnou obuv na koloběžku. Sehnala jsem za dvě stovky základní běžecké boty pro začátečníky, které si dost možná nechám podlepit gumou (na základě rady zkušenějších koloběžkářů). Velikost nohy mám něco mezi 38 a 39 kvůli kladívkovým prstům, takže vybrat si tu správnou byla celkem taškařice. Slečna asistentka prodeje (dříve prodavačka) dostala totiž výborný nápad. Mám si obě boty obout, půjčit si o dva regály dál koloběžku a zkusit se projet. Podle toho tak nejlépe poznám, kterou velikost zakoupit. To znělo logicky, tak jsem to tak udělala. Obula jsem si lehoučké běžecké boty a šla se podívat, čemu se tam u nich říká koloběžka. Jednu skládačku jsem si odvedla do středové chodby a protože byla prodejna toho času úplně prázdná, nic nebránilo tomu, abych to pořádně rozjela. Jelo to dobře asi jako každý takový stroj na rovné ploše. Zapomněla jsem však, že tato koloběžka nemá brzdy na řídítkách, kde jsem na ně zvyklá, ale kdesi jinde. Nezbývalo však mnoho času, abych vykoumala kde. Regál oproti mě začínal být až nebezpečně blízko a tak jsem v plné rychlosti seskočila. Ještě štěstí, že byla prodejna opravdu prázdná a celé to proběhlo beze svědků :D...

15.03. 2022 Začátkem března jsem vyrazila na dovolenou. Snad poprvé jsem se držela hesla: na peníze nehleď! Situace na Ukrajině se nelepší, takže jsem odjížděla s vědomím, že tahle dovolená by mohla být na delší dobu poslední. Ne, nechci nic přivolávat, pouze se připravuji na nejhorší možnou variantu. Během dovolené jsem navštívila Litoměřice a Terezín, který po všech těch přečtených knihách patřil k mým hlavním cestovatelským cílům...

V sobotu mě chytl větší záchvat solidarity. Vytřídila jsem oblečení, které už nenosím/neobleču, potřeby do domácnosti, které přebývají a následně navštívila hypermarket. Tam jsem nechala něco okolo tisícovky za potraviny, drogerii, sladkosti a hračky. To všechno jsem následně zanesla na sběrné místo materiální pomoci pro Ukrajinu. Musela jsem jet z domu nadvakrát! Najednou bych to nepobrala. Dobrý pocit nemám ani tak ze sebe jako z toho, že jsem ty peníze nesvěřila neziskovce, ale nakoupila potřebné potřebným a předala skoro z ruky do ruky. Takhle mám jistotu, že se vše dostane kam má...

Přihlásila jsem se do soutěžní akce Do práce na kole. Párkrát už jsem do práce sjela na koloběžce - pak začalo zase mrznout a musela jsem toho nechat. Musím říct, že jsem si vybrala opravdu dobrý model! Jezdí se na ní parádně!Přihlásilo se také několik mých spolupracovníků, takže jsme okamžitě vytvořili tým. Teď už jen doufat, že nám to v květnu nepřekazí počasí :)...

ÚNOR 2022

26.02. 2022 Probírám se hromádkou suvenýrů, nepřeberným množstvím fotografií, vzpomínek a zážitků, které mi poskytla ta Ukrajina, jakou si ji budu navždycky pamatovat. Pro mě osobně znamená Ukrajina zemi vonící čestvě utrženým koprem. Je to země, kde jsem toho nemálo zažila a poznala spoustu skvělých lidí. S většinou z nich jsem v kontaktu dodnes - patří mezi ně jak Ukrajinci, tak i Češi a Slováci. Vzpomínám se slzami v očích (a panákem "horilky" po ruce) na své výpravy do Užhorodu, Kyjeva a Černobylu. Žádná země nezůstává po válce stejná. Pevně doufám, že mír přijde brzy a budu moci znovu navštívit své ukrajinské přátele. Ráda bych navštívila ještě Mukačevo, Odesu a Lvov. A pokud otřesy země okolo Kyjeva ustojí sarkofág, ráda bych znovu navštívila také Černobyl. Navíc válečný konflikt v zemi, odkud pochází lidé, kteří se okolo mě denně pohybovali nebo se stále pohybují i tady v Česku dává citlivým duším úplně jiný rozměr. Je mi z toho všeho smutno...
Co si budeme nalhávat? Týká se to nás všech! Zvlášť my, kteří pracujeme po fabrikách známe alespoň jednoho Ukrajince/jednu Ukrajinku osobně. Stali se našimi kolegy, kamarády, dobrými přáteli anebo dokonce životními partnery (v mém okolí dva takové případy znám)...

Nezbývá než věřit a modlit se...

STOJÍM ZA UKRAJINOU!

13.02. 2022 Přelom ledna a února mi dal pořádně zabrat! Tři dny před koncem ledna mi umřela moje osmačka degu, která by v půlce dubna oslavila sedmé narozeniny. Myslím, že jsem pro ni udělala maximum a neměla se u mě špatně. Taky si říkám, kdoví co ji ke konci všechno nebolelo a co mi nemohla říct. Teď už ji nic nebolí a nic ji netrápí a za to jsem ráda. Udělali jsme jí s přítelem hrobeček u nich na zahradě. I když mi s jejím odchodem odpadlo mnoho náročného úklidu a místo po kleci jsem vyplnila vytouženým kancelářským koutkem, stejně proteklo mnoho slz smutku, že už tu Esterka nebude :(...

Dokonce ani želva toho času nevypadala, že je v kondici. Vyděsila mě pořádně a to tím, že přestala žrát. Naštěstí se po konzultaci s veterinářem ukázalo, že si želvička po x letech vzpomněla, že se venku občas mění roční období. Poprvé od doby kdy jsem se jí ujala aby neskončila kdoví kde (což je asi tak šest let) začala respektovat období zimního odpočinku. Během posledních čtrnácti dnů se želva stala středobodem mého žití. Stihla jsem navštívit chovatelskou burzu a posbírat spoustu informací o tom jak zajistit želvě co nejlepší podmínky pro aktuální období. Její terárium bylo vylepšeno o novou UV lampu a teploměr, který ukazuje nejčastěji pětadvacítku - což je teplota, kterou já osobně ztěží snesu venku natož doma :). Co bych ale neudělala pro mazlíčka...

LEDEN 2022

14.01. 2022 Za normálních okolností bych byla celá šťastná, že přišla v polovině ledna ta správná zima. Miluji zimu! Pořízení nové koloběžky se ovšem normálním okolnostem zcela vymykají a začínám si přát, aby zima co nejdříve skončila. Už bych chtěla co nejdříve vyjet! A tak obcházím sekáče abych levně pořídila sportovní outfit do chladnějšího počasí. Začíná mi být jasné, že do čekat do jara nevydržím! 

PROSINEC 2021

23.12. 2021 Každým rokem říkám jak na Vánoce nebudu péct, jak neuklidím a jak si s čajem a dekou sednu mezi dvě hromady knížek a dva týdny budu jenom číst, odpočívat a kromě nejbližší rodiny a partnera nechci nikoho vidět. Ve skrytu duše ale stejně vím, že to zase nedodržím, Poslední týden před Vánoci vždycky nějak vyměknu a napeču alespoň dva druhy sladkého a o něco více druhů slaného pečiva. Ať je něco na stole, kdyby přišla návštěva, kterou si domů i přes všechny ty moje řeči pozvu a budu se na ni těšit. Byt bude čistě uklizený a provoněný vánoční svíčkou. Ke štědrovečerní večeři nakonec nebude smažák s hranolkami, ani nakládaný hermelín (i když se na něj strašně těším). Budeme mít salát ze sladkých brambor a lososa na mandlích. Ryba a sálát. Klasika, která se dá připravit na tisíc způsobů...

Ani letos to není jinak. Odbíhám od přípravy salátu, abych napsala pár řádků a popřála vám krásné vánoční svátky plné splněných přání a klidný vstup do magicky "dvojkového" roku 2022! Ať se vám tento rok vydaří na jedničku s hvězdičkou (maximálně na dvojku). Užijte si ho ve zdraví, s láskou, osobními úspěchy a hlavně vždy s úsměvem :).

LISTOPAD 2021

22.11. 2021 Musím něco napsat! To je věta, která mě pronásledovala už delší dobu. S hrůzou zjišťuji, že poslední zveřejněná novinka byla z konce května. Tak dlouho si říkám, že musím něco napsat!

Stojím na rozcestí. Pořád přemýšlím, jestli bych tento blog neměla zrušit a věnovat se čistě jen profilu na Instagramu, který aktuálně sleduje 1.322 uživatelů. Každý týden tohle číslo o cosi roste. Několikrát do týdne se snažím číst různé články, které mi mají pomoci v rozhodování. Paradoxně mi moji volbu nijak neusnadňují. Jedny tvrdí, že éra blogerů už dávno pominula a je lepší zapracovat na profilech sociálních sítí. Jiné články tvrdí, že z dlouhodoběho hlediska je výhodnější udržovat při životě blog. A pak jsou ještě jedny, které radí pracovat současně na obojím.

Zatím jsem dospěla k jedinému kompromisu. Zkusit se zlepšit se v tom, co už dělám. Pravidelně se snažím přečíst si nějaký článek o tvůrčím psaní, jak psát kvalitní recenze a jak lépe fotit a upravovat fotografie pomocí telefonu. Snažím se hledat chyby, které dělám a pracovat na jejich nápravě. Prostě nechci hodit jen tak za hlavu něco, co mě těší již skoro sedm let...

KVĚTEN 2021

24.05. 2021 Všechno bylo dobré. Život šel snad i podle plánu. A kdybych se minulý týden ve středu nemusela doplazit (do chůze měly ty pohyby daleko) k lékaři s nesnesitelnou bolestí v zádech, absolvovala bych o den později už sedmý dar plné krve a dnes touhle dobou bych odjížděla s přítelem na dovolenou do vedlejšího kraje. Kdoví proč, ale osud to tak nechtěl...

Lékař opět zjistil bující zánět kdesi v močových cestách se snahou o dobytí ledvin. Ano, už zase! Naštěstí jsem prý přišla včas. To ale říkal pokaždé z mých asi tak deseti návštěv na téma "asi zánět močáku". Když jsem přišla včas, proč se mi problémy neustále vracejí? Proč se nikdy nenašla příčina? Skoro jsem plakala, když jsem doktorovi znovu popisovala ty samé symptomy. Bolesti byly tak silné, že jsem s sebou měla pro jistotu sbalený batoh pro případ, že by mě poslali do nemocnice. Stejně jako posledně jsem však vyfasovala antibiotika a byla poslána domů...

Léky však nezabraly. Ještě před víkendem mi byly předepsány jiné, silnější. Byla jsem upozorněna na to, že silnější alternativa nových léků už se aplikuje nitrožilně! To mě celkem vyděsilo. Tato skutečnost ovšem konečně odstartovala to, co se mělo dít už dávno - sérii odborných vyšetření. Celé páteční dopoledne jsem běhala po doktorech v naději, že se konečně odhalí příčina mého trápení. Jedna žádanka následovala druhou a cesty k jádru problému se začaly postupně rozvětvovat. Je to zvláštní, ale dostala jsem se do stádia, kdy se modlím, aby mi doktoři něco našli. Za normálních okolností se člověk modlí, aby se nenašlo nic. Normální okolnosti pro mě však skončily někdy začátkem jara...

Sedím doma na gauči, piji litry a litry čaje a netrpělivě čekám na první výsledky a na to, jakým směrem k uzdravení se vydat dál. Snažím se myslet pozitivně. Doufám a věřím, že zmařené plány budou k úsluze. Třeba je to naposledy co takto trpím. Třeba na mě doma něco čeká a tím, že bych právě dnes odjela pryč bych se o to připravila. Třeba by nám s přítelem hrozilo cestou nějaké nebezpečí a proto se děje co se děje. Všechno, co se nám v životě přihodí, ať už pozitivního či negativního se přece neděje jen tak pro nic za nic... 

04.05. 2021 Konečně jsem vytáhla kolo! Už je to více jak týden, co jezdím do práce na kole. Jak jsem psala v jednom z předchozích příspěvků, neúčastním se žádné oficiální výzvy, ale jezdím si jen tak pro sebe. Abych udělala něco pro své tělo a konečně se po zimě rozhýbala na čerstvém vzduchu. Pravidelný pohyb mi hodně chyběl a nejsem zrovna typ člověka, který se donutí cvičit doma. K tomu ušetřím nějaký peníz a jako bonus se v MHD nebudu zbytečně dusit v "zobáku". Protože to beru také jako určitou kompenzaci za zavřené bazény a pravidelné plavání, rozhodla jsem se, že si budu ujeté kilometry zapisovat stejně jako jsem si zapisovala uplavané metry. Ano, kamsi jsem se posunula - z metrů se stávají kilometry a nebude jich málo :)...

Jak tomu bývá vždycky na úplném začátku sezony, rozjezd nebyl lehký. Opět jsem zapomněla na to, že jsem byla vloni o rok mladší. Nedokázala jsem vyšlapat ani ten nejmenší kopeček. Plíce mi připomínaly jak dlouho jsem dýchala to, co ony samy odmítly. Klouby bolely už z pouhé myšlenky na to, že deseti ujetými kilometry den nekončí. Čeká mě ještě náročná šichta a dalších deset kilometrů zpátky domů. Makačka! Minulý rok touhle dobou jsem totiž pracovala na jiné pozici a ta nebyla fyzicky tak náročná jako je ta současná (vida, i tady jsem se posunula o velký kus dál). V následujících osmi hodinách jsem tak na těle objevila spoustu nových naprosto zbytečných svalů, o kterých jsem do té chvíle nevěděla. Protože jsem se ale dala na vojnu, musela jsem bojovat až do příjezdu na základnu...

Celou cestu domů jsem přemýšlela nad tím, že si koupím měsíční jízdenku. Stále mě však odrazovala představa náhubku ve čtyřicetistupňovém upoceném vedru. Byla to právě tato představa, která mi dodávala nejvíce sebevědomí a nedovolila mi vzdát to hned první den. Dám tomu týden a pak se rozhodnu! Byla jsem opravdu hodně vyčerpaná. Z posledních sil jsem zajela ještě k supermarketu pro nákup.
Z obchodu domů jsem už však nejela, ale šla vedle kola. Na první výjezd jsem už ráno podala slušný výkon a tak se nemám za co stydět. Přecházím silnici z jednoho chodníku na druhý. Vtom uslyším nečekanou ránu, syčení a všude okolo mě stříká sladká minerálka. Z lahve, která nevydržela tlak a neustálé drncání přes obrubníky tryská lepkavý vodotrysk. No hrozně sprostě jsem nadávala! Po chvíli mi však došlo, že je to znamení. Právě jsem pokřtila novou cyklistickou sezonu. Copak to teď můžu vzdávat? Nemůžu...

Dnes už je to více jak týden a dojíždění do práce i dřinu v práci dávám s velkým klidem. Včera jsem vytáhla ke stejnému účelu také koloběžku, kterou bych si letos chtěla nechat trochu poupravit (pokud to půjde) a více se jí věnovat. Nové sezoně ZDAR!!!

DUBEN 2021

20.04. 2021 Když jsem minulý týden opět držela nůžky a do umyvadla od nich odpadávaly prameny mých vlasů a následně se pouštěla do úpravy obočí, uvědomila jsem si jednu věc. Tyhle věci jsem na sobě páchala i hodně dlouho před začátkem krize. U kadeřnice jsem byla naposledy někdy v roce 2017 a to jen proto, že mi byla nabídnuta pozice figurantky a měla jsem to zdarma. U kosmetičky na úpravě obočí jsem byla všeho všudy třikrát (když se mi v mých samokosmetických začátcích něco nepovedlo). Stříhání a barvení vlasů, taktéž úprava obočí a několik dalších věcí, to vše jsem se naučila sama. Podle blogerek, youtuberek a z časopisů. Nezačala jsem o nic lépe jak kadeřnice (kosmetička) v prváku na střední. Pokusy střídaly omyly a i mně se několikrát nepovedlo (však ono to zas doroste). Dvakrát ale stejnou chybu neuděláte, v tom vás každá chyba učí a posouvá dál. Na kadeřnice jsem však úplně nezanevřela a později jsem začala podporovat učně kadeřnického oboru. Chtěli za to pár korun a na někom se to naučit musí. A když se nepovede nevadí - s tím rizikem do toho přece jdu...

Když pak v souvislosti s krizí zavřeli služby, byla jsem lehce ve výhodě. Všechny potřebné základy jsem uměla z dřívějška. Vlastně mě to právě tehdy začalo ještě více bavit. Chodila jsem vždycky upravená a sledovala závistivé pohledy těch, které v jednom kuse fňukaly, že nemůžou chodit ani na nehty. Je přitom opravdu těžké koupit si domů UV lampu, základní materiál a naučit se to? Anebo nechat si odrůst gel a chvíli si nehty jen lakovat? Anebo využít ten čas k celkové regeneraci? Je těžké koupit si v drogerii kadeřnické nůžky nebo barvu na obočí a naučit se něco nového v době kdy je každý nepodařený výsledek vlastně předem odpuštěn? Holky neblbněte! Tohle je přece výzva!

Dokážu odpustit, že si někdo netroufá do střihu vlasů. K tomu je potřeba opravdu velký kus odvahy a například údržba krátkých střihů vyžaduje značný cvik. Ovšem nehty nebo obočí osobně považuji za to nejjednodušší, co se dá v domácím prostředí naučit...

07.04. 2021 Během minulého týdne jsem připravila balkon na jeho hlavní sezonu. Vydrhla jsem ho celý Savem, aby zmizely i ty nevzhledné podpisy od holubů, co se tam přes zimu objevily. Umyla jsem okna a ze zimního spánku probudila stolek a dvě židle - svoji letní kancelář. Sotva jsem dokončila dílo a kochala se pohledem na tu krásu, roztrhla se někde na nebi peřina a z ní se začal sypat sníh :D. Opravdu ukázkové aprílové počasí...

Protože stejně jako minulou sezonu tak bych i letos chtěla jezdit do práce na kole. Letos jsem byla dokonce rozhodnutá k tomu, že svůj počin trochu zoficiálním a přihlásím se do celorepublikového projektu Do práce na kole. Když jsem si však hledala bližší informace, zjistila jsem že za to abych dojížděla do práce po vlastní ose chce někdo zaplatit nemalé peníze. Za svoji ochotu dopravovat se do práce ekologicky a vlastními silami bych s registrací do tohoto projektu musela zaplatit za pouhý jeden měsíc (no dobře, je to jeden z těch dlouhých) pětistovku! Jako proč? Není takové cestování náhodou o tom, jak ušetřit alespoň pár korun? Neprojíždět jízdné ani benzín a jako bonus udělat něco pro své zdraví?

Ano, výtěžek použije pořadatel na opravu stávajících a budování nových cyklostezek (což je potřeba) a navíc dostanu cyklistický dres (něco, co mi bude akorát zavazet ve skříni) a pokud najezdím za ten měsíc nejvíce kilometrů, můžu něco vyhrát. To všechno vím a respektuji to jako jakýsi postoj organizátorů.
Letos má tento projekt asi největší smysl jaký kdy měl. Donutit lidi k tomu, aby se nemačkali v těch několika málo spojích, které zůstaly po zavedení letního jízdního řádu a udělali něco pro sebe. Především aby sundali ty potrefené náhubky a cestou do práce dýchali čerstvý vzduch! Letos to mělo být bez dresů, bez občerstvení na cyklostezkách a hlavně zadarmo! Lidi neví co bude a snaží se šetřit...

Rozhodla jsem se tedy že něco takového se mi podporovat opravdu nechce. Kolo mám na sezonu připravené, takže už jen čekám až přestane padat ten sníh. Vyjedu stejně jako vloni a jako celý život až doposud. Zadarmo...

BŘEZEN 2021

30.03. 2021 Snažím se přispívat kde se dá. Cítím, že k tomu mám jakousi povinnost. Krize je tu s námi už rok a já patřím mezi ty šťastné, kteří neztratili práci. Je tedy slušností podpořit ty, kteří to štěstí neměli. Už jsem podpořila Papouščí ráj, jehož videa sleduji pravidelně na sociálních sítích. Podpořila jsem taktéž zlínskou zoo, městské divadlo a pravidelně si dopřávám večeři ve výdejních okénkách restaurací. Úplně jsem přitom zapomněla sama na sebe a velmi snadno se mi tak přihodilo, že jsem jednu organizaci podpořila zcela nedobrovolně a to dopravní podnik.

Totiž, to bylo tak. Léta jsem si pravidelně kupovala půlroční jízdenku. Vždycky v dubnu a v říjnu. Byla jsem na ten systém navyknutá několik let. Protože jsem však vloni začala jezdit do práce na kole a jezdila jsem jen do září, nedošlo mi, že o měsíc dříve koupená jízdenka logicky i o měsíc dříve končí. A tak jsem si jezdila jako královna s čtrnáct dní propadnutou jízdenkou. Až do minulého týdne, kdy mi hned v pondělí zaklepal na rameno revizor a chtěl vidět kartičku. Myslela jsem, že se hanbou propadnu. Už se mi jedenkrát stalo, že jsem kartičku zapomněla v kapse jiného kabátu, který mi visel doma na věšáku, ale že bych jela úplně načerno to ne. A tak mi nezbylo nic jiného, než ne zcela dobrovolně podpořit dopravní podnik pětistovkou, abych mohla alespoň dojet z práce domů. No, každý den není posvícení. Ihned jsem si opatřila týdenní jízdenku a do diáře si červeně zapsala čas k datu, kdy má jízdenka končit. Už nenechávám nic náhodě. Brzy opět vytáhnu na cesty do práce kolo a bude zase na nějakou dobu po starostech...

Podařilo se mi získat spolupráci s trnd.cz a přišel mi od nich první projektový balíček s prostředkem na mytí nádobí. Mám z toho radost jako kdyby mi poslali zlatou cihlu :D. Aby ne! Na svoji první spolupráci tohoto druhu jsem čekala asi čtyři roky! Jak jsem psala minulý týden, zájem o testování výrobků je obrovský a trvá dlouho, než se na vás dostane řada. Každopádně je to skvělá příležitost a šance jak si vyzkoušet nové produkty, které se teprve dostávají na trh. A tak mám doma prostředek na nádobí a zkouším co všechno zvládne lépe než "běžný" mycí prostředek :)...  

22.03. 2021 Minulý týden jsem obdržela další recenzní knihu. Hned jakmile dočtu alespoň jednu z těch, které mám aktuálně rozečtené, tak se do ní pustím :). Půjde o tenkou knížečku plnou krátkých citátů k zamyšlení. Už jsem ji trochu prolistovala a musím říct, že si s ní budu určitě rozumět...

Kromě toho jsem se opět přihlásila do několika projektů přes trnd.com. Pokud budu vybrána, bude mi umožněno otestovat nějaké novinky ze světa kosmetiky anebo prostředek k mytí nádobí. Ještě nikdy mě nevybrali, protože počet zájemců je na každém testovacím projektu obrovský. A tak opět doufám, že už se na mě konečně usměje štěstí...

Bohužel se musím přiznat, že mě i přes veškerou snahu znovu postihl zánět močových cest. Znovu antibiotika, pocit absolutní beznaděje a nálada na bodu mrazu. Znovu jsem se vyléčila a znovu doufám, že už bubu mít konečně klid. Do své léčebné kúry jsem zapojila také bylinky. Hodně mě to štve už jen kvůli tomu, že jsem dnes měla jít darovat krev, ale díky antibiotikům to budu muset zase o měsíc odložit. Letos bych chtěla dosáhnout na první plaketu za deset odběrů a to se momentálně zdá jako nedosažitelné...

Našla jsem si prozatím jiný způsob jak být společensky aktivní a "půjčila" jsem si ze zlínské ZOO zvířátko na víkend. V panelákovém bytě o rozloze 35m2 se mnou o víkendech nově bývá kromě přítele a dvou terarijních zvířat také žirafa :D.
Jde o velmi zajímavou myšlenku, kdy za příspěvek v určité výši obdržíte něco jako certifikát, na kterém je v kolonce ošetřovatele uvedeno vaše jméno a dále pak stručné pokyny, jak máte o zvíře správně pečovat. Přišlo mi to velmi originální, proto jsem se rozhodla naši ZOO tímto podpořit...

ÚNOR 2021

03.02. 2021 Předevčírem odstartoval další ročník osvětové akce Suchej únor. Letos se zúčastním již podruhé. V loňském roce mě k účasti přivedla zvědavost. Nevěřila jsem totiž, že vztah člověka k alkoholu může změnit osmadvacet dní na suchu. A tak jsem to zkusila. Se silným přesvědčením, že hned prvního března zapadnu do nějaké pivotéky a koupím si jarní speciál. Únor mi utekl jako voda a nadešel první březen. Pak druhý, třetí, čtvrtý a další. Vůbec mě nenapadlo jet si někam koupit pivo ba ani chuť na něj se nedostavila. Opravdu jsem nečekala, že pro začátek takové změny stačí čtyři týdny - záměrně ten nejkratší měsíc jak mají všichni v oblibě zlehčovat.
K velkým změnám zanedlouho skutečně došlo. Přišla doba covidová a zavřeli hospody. Bylo najednou strašně jednoduché snažit se v tom pokračovat dál. A tak jsem se částečně rozhodla jít stejnou cestou dál. Napila jsem se příležitostně při oslavách, ale domů jsem si lahev s vínem koupila jen tehdy, když jsem čekala návštěvu. Takto se mi vlastně daří držet se zdravého návyku dodnes...

Zatímco loni mě k Suchému únoru přivedla hlavně zvědavost, letos se mi příležitost sešla s plánovanou detoxikační kúrou. Konečně jsem od konce listopadu zbavila všech těch antibiotik, kolik jsem jich nepojedla za celý svůj život a rozhodla se pro očistnou kúru. Nakoupila jsem si hromadu červené řepy, ovoce a bylinných čistících čajů a od prvního února se směle pustila do detoxu. Tělo si to po všech těch lécích a problémech zaslouží. Vynechání alkoholu je v tomto případě samozřejmostí...

Projekt Suchej únor jsem letos formálně podpořila nákupem knihy, která se problematikou pití zabývá.  

LEDEN 2021

27.01. 2021 Nejvíce jsem minulý rok utratila za knihy. Co jsem obvykle investovala do kulturních a jiných akcí, spolykala hromada knih. Jak se zdá ani letošek nebude jiný. Ráda se obklopuji knihami, takže mi to nijak nevadí. Jediné s čím tak trochu bojuju neustále je nedostatek prostoru. Kupovat papírové knihy mi však přijde v době, kdy stále více autorů dává přednost elektronické podobě důležité. Mám raději klasické knihy. Ty elektronické nevoní a nešustí...

K jednomu takovému knižnímu nákupu se váže celkem vtipná story. Celé se to odehrálo včera, takže je to i vcelku čerstvé.

To bylo tak. V sobotu ráno, sotva jsem rozlepila alespoň jedno oko, jsem si přes e-shop koupila knihu vydanou k akci Suchej únor. Kniha pojednává o problematice alkoholismu a je moc pěkně zpracovaná. V pátek večer jsem sice říkala, že dokud nebudou nové police, nebudou žádné knížky. Ale jak vidno, ráno moudřejší večera. Prostě jsem tu knihu chtěla. Ještě před první ranní kávou jsem knihu vložila do košíku, vybrala místo, kde si ji vyzvednu a zaplatila.

Včera mi přišla zpráva, že je připravena k vyzvednutí na výdejním místě. V tu chvíli mi došlo, co jsem to provedla! Knihu o alkoholu jakožto o metle lidstva jsem si nechala zaslat do VINOTÉKY :D! No co jsem to za vola!? Říkala jsem si, že to možná bude nějak diskrétně zabalené a tak jsem zachovala klid. No, nebylo. Krabička s knihou byla popsána hesly Suchej únor, #insuchoveritas, kašpárku neumírej a podobně. I přes ten šátek, jehož horní okraj končil těsně pod očima jsem cítila, že jsem rudá jak rak. Moc jsme se tomu se slečnou prodávající nasmály. Říkám si, že dokud ze světa nezmizel humor, není to s námi ještě tolik zlé.

Když se nad tím zamyslím, vlastně jsem za tuhle paradoxní situaci ani nemohla. Vinotéka byla jediné výdejní místo s provozní dobou vyhovující pracujícím lidem. Navíc se jedná o potravinářský sortiment, takže nehrozí, že by to zavřeli. Spousta výdejních míst zůstala zavřená nejen kvůli tomu že neprodávají potraviny nebo drogerii, ale také proto, že se jim nevyplatí otevírat jen kvůli vydání několika málo balíčků. Tady je ale krásně vidět, jak jsou pravidla nouzového stavu postavená na hlavu. Větší/menší kalhoty si koupit nemůžete, opít se ale můžete kdykoliv...

21.01. 2021 Skončila jsem s dobrovolnickou službou. Už nenakupuji pro seniory. Rozhodla jsem se tak proto, protože u nás v práci každou chvíli někdo chybí. Karanténa, Covid sám anebo omylem dojde k uznání i jiné choroby. Zkrátka, práce musí být hotová bez ohledu na to, kolik lidí je v práci přítomných. Znamená to že přesčasy se týkají nás všech. Dokonce i těch, kteří jsou ve svém volném čase k dispozici ohroženým skupinám obyvatel v době nouzového stavu. Nákupy se pro mě staly náročnějšími jak časově, tak i fyzicky. Přiznám se že mě tato práce naplňovala a dělala jsem ji ráda. Pocit, že můžete někomu pomoci a jste k tomu ochotní, je sám o sobě úžasný. Pokud však dlouhodobě nelze tato činnost skloubit dohromady s vaším zaměstnáním, mělo by se s tím přestat. Jde o věc, která je sice důležitá a šlechetná, ale nelze dopustit, aby kvůli ní člověk zkolaboval. Sloužila jsem od dubna minulého roku až do prosince. Myslím, že jsem udělala více než dost. Získala jsem spoustu dobrých zkušeností a poznala díky tomu několik skvělých lidí...

Odhlásila jsem se tedy ze skupiny dobrovolníků pro svoji oblast a seniorům, které jsem měla na starosti za sebe sehnala náhradu. Už tohle nebylo nic lehkého. Nouzový stav trvá dlouho a jak se čím dál víc ukazuje, nikoho už to nebaví tak jak loni v dubnu...

Nápomocná však nadále zůstávám svým přátelům i kolegům z práce, kteří potřebují během karantény nakoupit nebo něco vyzvednout ve městě.

05.01. 2021 Vítejte v novém roce! Chtěla bych všem svým čtenářům popřát do roku 2021 hlavně zdraví (ano, ať vás ta čínská mrcha nedostane) a spoustu osobních i pracovních úspěchů. Ať jste obklopeni pouze lidmi, kteří vás dokážou podpořit, rozveselit, zahrnout láskou a posouvat dál. To bych si moc přála! I přes spoustu negativních vyhlídek se stejně jako vy snažím věřit, že letošní rok nebude tak hrozný jak se povídá. Doufejme tedy společně!

 Do nového roku jsem vstoupila jako práceschopný jedinec, ač zatížen pátými antibiotiky. Snad už konečně zaberou a já se budu moci pustit do detoxikace organismu. Nepředstírám, že nevím, jakým chemickým šokem je pro tělo dlouhodobé užívání silných antibiotik...

Nástup zpět do pracovního procesu s sebou však přinesl hned zkraje dost nepříjemnou zkušenost. To nám to zase pěkně začíná! Zase nás v práci testovali na přítomnost toho prokletého neviditelného nepřítele. Doufala jsem, že budu ještě marodit a testům se mi podaří vyhnout. Nepovedlo se. Asi to tak mělo být.

První test jsem absolvovala v listopadu. Sice nepříjemný a vydržet se to dalo. I tak jsem si ale od té chvíle pořád opakovala, že jednou mi to stačí a že pokud to nebude vyloženě nutné, nikdy více. Od té doby se však mírně pozměnila pravidla. Odmítnout sice můžu, ale zaměstnavatel to může brát jako odmítnutí mimořádné pracovně lékařské prohlídky a to by mohlo mít fatální následky pro mne. Přítomnost v práci = zkrátka musím. Nemám z toho vůbec radost, že nás mají takto v hrsti a doufám, že i tohle jednou skončí...

O své listopadové zkušenosti s testováním smýšlím neutrálně. Nebylo to příjemné, zato o hodně důstojnější než teď. Včera na nás naběhli dva chlapi ve skafandrech. Do místnosti, kterou firma pro tyto účely vyhradila nás brali PO DVOU! Kdyby jen to! Celý průběh procedury, od testování až po sdělování citlivých osobních údajů se odehrávalo PŘED OTEVŘENÝMI DVEŘMI! Sice se v práci navzájem známe, ale snad jsme po tom všem, co jsme za poslední rok prožili ještě lidi a máme právo na důstojnost a jakési takési soukromí! Byla jsem celkem nepříjemně zaskočena. Pohled od otevřených dveří prostě nešel odvrátit. Zvlášť když z nich vyšla moje kolegyně, přidržujíc si dlaň před slušně zkrvaveným nosem a celou rouškou od krve. Okamžitě jsem pochopila, že pánové nejen že nerespektují osobní prostor pacienta, ale navíc jsou celkem necitliví. Chvíli na to jsem měla jít na řadu já. Promiňte mi ten slovník, ale to co jsem viděla a uvědomovala si, mě opravdu nasralo!

Ve chvíli kdy mě vyzvali ať vstoupím, vešla jsem rázným krokem do místnosti a prudce za sebou zavřela dveře. Místo "dobrého dne", který bez nich snad mohl dobrým i být jsem řekla něco ve smyslu, že mám právo na soukromí. Ať okamžitě vidí s kým mají tu čest. Nejsem jejich pokusné zvíře, jsem člověk stejně jako oni! Test byl šílený! Skoro jsem nechtěla věřit že tito pánové přicházejí od hygieny. Jatka! V mém případě naštěstí ne krvavá. Nadiktovala jsem své údaje, otevřela ty prokleté dveře a bez jakéhokoliv sbohem prostě odešla. Ani jsem si nevšimla jestli se někdo z kolegů pousmál nad celým mým výstupem. Ani nevím, jestli jsem někoho dalšího povzbudila k tomu, aby se nebál udělat to samé (to bych se zpětně velice ráda dozvěděla). Byla jsem tak vytočená, že jsem to v tu chvíli vůbec neřešila. Upřímně je mi to jedno. Ať si každý myslí a dělá co chce. Pokud to někomu vyhovuje a chce být u něčeho takového pozorován, je to jeho problém. Mně osobně to přijde velmi nevhodné...

Kolegyně seděla ještě půl hodiny na kuchyňce s kapesníčkem u nosu. Ona i já jsme naštěstí NEGATIVNÍ. Nikdy více...

PROSINEC 2020

18.12. 2020 Kývla jsem na nabídku spolupráce s nakladatelstvím Anag, které mi nabídlo zaslání knihy k recenzi. Jelikož se jedná o moji první větší spolupráci, budu doufat, že mi moje nová role půjde a budou se mnou spokojení. Zatím se jedná pouze o jednu knihu, která dorazila minulý týden. Je to kniha Holka vzchop se! od Rachel Hollis, která mě oslovila hned na první pohled. Právě ji začínám číst...

Můj zdravotní stav se nezlepšil a v podstatě se ani neustálil. Beru již čtvrtou dávku antibiotik a po týdenním pobytu v pracovním procesu jsem opět na neschopence. Sama cítím, že situace nebude dobrá ani během svátků a jsem smířená s tím, že marodit budu nejspíš delší dobu. Sama jsem říkala, že minimálně do doby, dokud mi někdo neřekne, proč se mi to děje. Zní to jednoduše. Zas tak jednoduché to však není. Doba covidová se vyznačuje zejména tím, že jiné nemoci než je Covid-19 přestaly takřka ze dne na den existovat. Pokud nemáte koronu, nejste TOP pacient a automaticky spadáte na seznam neakutní péče. Můžu vás ujistit, že žít (přežívat) dva měsíce s neustále plným močovým měchýřem není zrovna neakutní stav! A protože už mě začaly pobolívat i ledviny (mívám stavy, kdy nejsem schopná chodit vzpřímeně), počítám pro jistotu i s tím, že to se mnou sekne. Ani nefrologická anamnéza z raného dětství mi nezajistila více, jak konzultace mého zdravotního stavu výhradně po telefonu a zasíláním e-Receptů na nové léky.

Pořád pevně věřím, že se z toho nakonec dostanu. Nevím však za jak dlouho, když nemocnice v kraji hlásí opět plné stavy "nachlazených" a Česko se pomalu ale jistě řítí do pátého stupně PES. Opět přijde omezení a opět nevyřeším nic. Jako pejskařce jsou mi tato slova proti srsti, ale ten PES by se měl konečně nechat utratit. A to dříve, než si vláda touto cestou zlikviduje mladé produktivní lidi držící ekonomiku. Co bych za to dala (a to jistě nejen já), kdyby moje zdravotní obtíže polevily do deseti dnů s pouhým Paralenem!

02.12. 2020 Opět se hlásím po dlouhodobé neaktivitě. Alespoň co se práce na blogu týče. Zatímco Instagramový účet doprovázející tento blog frčí trochu svižnějším tempem, tady je to stále běh na dlouhou trať. Vůbec netuším, za který konec to mám uchopit, abych ten chaos dala zase do pořádku. Po přečtení několika obecných knih o psaní a blogování, dále pak po dokončení online kurzu tvůrčího psaní cítím, že to přece jen nechci vzdát. Stále mi však chybí hlavní téma, kterému se věnovat naplno, proto nadále zůstávám u multižánrové podoby, kdy budu ctít zásadu "od všeho trochu". Aktuálně řeším jednu nabídku spolupráce, která by mě mohla posunout dál a kterou nejspíš přijmu :).

Inspirace ovšem nebylo to jediné, co chybělo. Velkou roli zde sehrála i moje celková nálada. Cítím se dlouhodobě velmi unavená a taktéž se zhoršily moje sklony k úzkostem. Byla rána, kdy jsem se cítila ještě unavenější než večer. Ještě aby ne, když jsem půlku noci nezamhouřila oči. Byly ale také chvíle, kdy jsem si přála usnout a už se neprobudit. Stres a nejistota této doby jistě trápí každého z nás. Na každého to však dolehne zcela jinou silou. Bohužel patřím k těm, kteří proti stresu a úzkostem musí bojovat sami. Svěřit se rodině nikdy nepřineslo žádné ovoce a stejně nikdy nikoho nezajímalo jak se cítím. Vždycky to skončilo odbytím a nikoho dalšího jsem tím zatěžovat nechtěla.

Moje tělo si samo řeklo dost. Jednoho podzimního večera jsem skončila na pohotovosti s akutním zánětem močových cest. Už tehdy mě lékař upozornil na to, že by moje problémy mohly souviset se zvýšeným stresem, protože nachlazení se vyloučilo. Bohužel jsem neposlechla. Po třech hodinách spánku a krabičkou silných antibiotik jsem se ráno vydala zpátky do práce. Samozřejmě, že se mi po lécích brzy ulevilo. Ale k čemu to mělo být, když jsem sama dopustila, aby ten kolotoč začal zase nanovo. Bez řádného doléčení...

Dnes od té události uplynul asi měsíc a problémy jsou zpět. Tentokrát jsem doma na neschopence. Průběh nemoci se zhoršil o bolest v ledvinách, která mě nenechala v noci spát. S novými antibiotiky začínám dávat zapravdu doktorovi z pohotovosti a své tělo tak začínám konečně poslouchat. Jestli nezvolním tempo, dopadnu daleko hůř. Mým aktuálním cílem je více odpočívat a věnovat se svým koníčkům mezi které patří také tento blog :).

ŘÍJEN 2020

14.10. 2020 S druhou vlnou koronakrize se rozjíždí také druhá etapa dobrovolnické činnosti. Znovu jsem se přes skautský oddíl přihlásila do funkce nákupčí potravin pro seniory a čekám na svou první cestu do terénu. Když se koukám oknem ven, kde kromě údajného viru vládne i pravé podzimní počasí, nechce se mi ani do práce, natož někde do terénu. Říkám si však, že nic není nastálo. Ono to brzy zase všechno pomine jako na jaře a vše se zase vrátí do starých kolejí. Jsem-li dostatečně zdravá a silná na to, abych mohla přiložit ruku k dílu pro dobrou věc, udělám to. Věřím, že se mi to v dobrém vrátí :).

Jinak se řadím k odpůrcům celoplošných nařízení (mnohdy zcela nesmyslných), roušek a všeho, co si na nás tato šílená doba přichystala a stále chystá. Roušky, které jsem si sama šila začátkem jara už volají po výměně. Hlavně díky vytahaným gumičkám, díky kterým ten nesmyslný likvidátor přirozené imunity nesedí na obličeji tak jak by měl. Rozhodla jsem se razantně. Rouškový byznys z vlastní kapsy nepodpořím byť jedinou korunou! Kromě vlastnoručně ušitých roušek nosím šátek. Kromě toho dělám všechno proto, abych se tuto sezonu ani nenachladila. Takovou radost vládě neudělám! Dnes neexistuje nachlazení, neexistuje zánět průdušek. Dnes se všechno řeší jako Covid. Představa, že bych musela na testy kvůli takové prkotině jakou je běžné nastydnutí a že se mi někdo bude přehrabovat špachtlí v hlavě, mě přímo děsí...