Ne, opravdu nebudu psát o tom, jak děsivá umí být výplatní páska. To ostatně víte nejlépe vy sami. Dnes mám pro vás takový ten příběh ve stylu "to nevymyslíš pokud nezažiješ". Prostě jsem si řekla, že to stojí za zapsání a že se taková situace nemusí už nikdy opakovat - v což také doufám...
Říká se: nedávej si nová předsevzetí, dokud nesplníš ta stará! Něco na tom bude! Minulý rok v lednu jsem psala o spoustě věcí, které bych chtěla stihnout. Už vlastně ani pořádně netuším, co to bylo, ale jedno se mi nepodařilo určitě. Koupit si lepší koloběžku a věnovat se koloběhu naplno. Dodatečně hlásím: mám splněno! Pozdě, ale přece...
A je to tady! Tak mě to neminulo! Virová návštěva z Číny se nakvartýrovala do mého skromného příbytku a hodlá sledovat každý můj krok. Co teď? Čtrnáct dní zavřená doma bez možnosti jít ven. To jako vážně? Co tu budu dělat? Vždyť se zblázním...
Nákupní seznam. Už jen vyslovit ta dvě nevinná slova mi v současné době, kdy celá planeta bojuje s neviditelným nepřítelem nahánějí hrůzu. Bývalo to jednoduché. Sepsat si těch pár věcí, které potřebuji a vzít to cestou z práce domů přes obchod. Teď bych můj zážitek z nakupování přirovnala jako něco mezi katastrofickým filmem a černou komedií...
Býval to problém zasahující převážně jiné kontinenty než byla Evropa. Příliš jsme to neprožívali a neřešili. Vždyť nám to bylo tak strašně vzdálené. Dál jsme všechno brali jako samozřejmost. Zašli jsme si večer do baru na drink s přáteli anebo s partou do kina. O víkendu si zajeli zaplavat nebo se odjeli bavit na probíhající hudební festival....
Přináším vám konečné shrnutí akce Suchej únor, které jsem se letos poprvé zúčastnila. Povím vám pár klíčových historek, jaký smysl to pro mě mělo a jestli hodlám i pokračovat v "sušení". A hlavně: jestli jsem opravdu vydržela celý měsíc na suchu...
A je to tady! Odbíjí půlnoc a začíná nový den. S ním přichází nový měsíc, únor. Letos to nebude jen tak ledajaký únor. Rozhodla jsem se totiž zúčastnit se poprvé akce Suchej únor. Ty poslední doušky pivka, které jsem si dovychutnala doslova za pět dvanáct a půlnoc která krátce na to odbila, působila jako takový malý Silvestr. Začíná...
Stalo se to ráno v den, kdy jsem jela na výlet do Pusteven. Opět zde zafungoval můj znamenitý šestý smysl. Večer před odjezdem na výlet jsem si pro svůj komfort nachystala všechno včetně svačiny. Jako kdybych tušila, že budu mít jiné starosti, než mazat rohlíky pomazánkou! Obvykle to totiž dělávám v ranním spěchu, těsně před odjezdem. Málokdy se mi...
Murphyho zákony. Jediné zákony, které opravdu fungují. Všichni to známe. Může-li se něco pokazit, pokazí se to. A kdy jindy by se to mělo pokazit, než v tu nejméně vhodnou dobu. V dnešním článku ze života mého se dočtete o několika kuriózně načasovaných událostech, které se staly za poslední asi tři týdny.
Začala jsem po letech pravidelně docházet na bazén do městských lázní. Plavání mě snad nikdy nebavilo tak jako je tomu nyní. Se školou mě to nikdy tak nebavilo. A už vůbec ne o pár let později v plaveckém oddíle, kam jsem docházela dvakrát až třikrát týdně. Byla jsem svěřenkyní pátého oddílu ze šesti (čili ne v tom úplně nejpomalejším)....
