Jak jsem si splnila předsevzetí z minulého roku
Říká se: nedávej si nová předsevzetí, dokud nesplníš ta stará! Něco na tom bude! Minulý rok v lednu jsem psala o spoustě věcí, které bych chtěla stihnout. Už vlastně ani pořádně netuším, co to bylo, ale jedno se mi nepodařilo určitě. Koupit si lepší koloběžku a věnovat se koloběhu naplno. Dodatečně hlásím: mám splněno! Pozdě, ale přece...
Stalo se to náhodou. Kamarádka sdílela program letošních Ledových soch na Pustevnách, který jsem jen tak ze zvědavosti rozklikla. Opravdu jen ze zvědavosti, protože ty předlouhé fronty u stanů se sochami mám již třetím rokem neustále v živé paměti a vystávat je znovu, po tom opravdu nijak zvlášť netoužím.
Když už jsem ale byla na stránkách Ledových Pusteven, nějak mě samo napadlo pročíst si je důkladněji. A hle! Místní půjčovna koloběžek asi nakoupila nové stroje! Ty starší totiž rozprodává! A je to jeden z těch modelů, o kterém jsem loni uvažovala - Kostka Tour Max! Jen ta cena se mi moc nezamlouvala. Teď se na mě z obrazovky směje moc příjemné číslo - tuhle koloběžku můžu vlastnit ani ne za polovinu z původní ceny! Jen ta bílá barva se mi moc nelíbí. Ta se ale dá později změnit. Je rozhodnuto! Beru ji!
Bezodkladně jsem zkontaktovala příslušnou půjčovnu, aby mi jednu koloběžku odložili, že si pro ni o víkendu přijedu. První se sice dost cukali a o nějakém odkládání nechtěli ani slyšet. Když jsem však řekla, z jaké dálky se pro ni chystám, povolili. To bychom měli! Teď zbývá jen naplánovat cestu...
A právě to byl onen kámen úrazu! Ukázalo se totiž, že dostat se za pomocí vlaku a autobusu někam bez koloběžky je ten nejjednodušší úkol z celého dne. Cesta zpět s koloběžkou už však počítá pouze s vlakem a na ten se musím dostat po vlastní ose. S koloběžkou do autobusu bych se možná dostala, ale vezmeme-li v úvahu moje přirozené štěstí na nevlídné řidiče, nelze na to úplně spoléhat. Navíc zjišťuji, že vlak, který by byl ke zpáteční cestě ideální jede směrem, kterým potřebuji jet jen jeden a to bych musela kvaltovat. Což o to. Dojet z Trojanovic do Rožnova není zase taková hrůza, ale to by nesměla být cesta hladká jako sklo. Na regionální dopravu se tedy spoléhat nelze a tak nakonec kontaktuji rodinného známého, kterému celou situaci vysvětlím. V sobotu má naštěstí čas a je ochoten mi pomoci, za což mu nyní veřejně děkuji ;).
Cesta proběhla podle plánu B. Plán A počítající s dojezdem do Rožnova na koloběžce byl ve skutečnosti opravdu nereálný! Ledovka na některých místech sice ustoupila, ale zima byla vlezlá a kousavá! Proč ty koloběžky nerozprodávali alespoň na podzim?! Přijíždíme do Trojanovic k Ráztoce. Dál už musím pěšky. Svého osobního řidiče zanechávám ohleduplně ve vyhřátém autě a již po pár metrech pěší chůze k dolní stanici lanovky mu to začínám tiše závidět. Budu ráda, když v tom mrazu přijedu zpátky na parkoviště, natož tak do Rožnova! I ty silné rukavice co mám, jsou na ten mráz krátké...
Okamžiky štěstí! Povedlo se! Vybírám si z posledních čtyř kousků. Všechny koloběžky jeví známky poctivého ježdění. Vybírám si mezi nimi tu svoji. Nakonec si vyberu takovou, která má nesjetý alespoň přední plášť. Zadní si budu muset na vlastní náklady nechat vyměnit. Nechám si přidělat stojánek, zadní blatník a možná vyměnit řídítka. Brzdy jsou ve špičkovém stavu! Ještě aby ne! Koloběžky tu sloužily pro sjezd z prudkého kopce. Ta, kterou si nakonec vyberu má vpředu číslo 128. Je to číslo pod kterým ji šlo v půjčovně vypůjčit. Po krátkém vyzkoušení vím, že už ji nepustím z ruky - a to nejen proto, že nemůžu narovnat mrazem prokřehlé prsty...
Bombičkovým perem podepisuji kupní smlouvu. Nejde mi to. Perem s tenkým hrotem jsem psala naposledy ve druhé třídě a divím se, že ho ještě někdo používá. Krásná nostalgie. Kus si z ní odvážím i s sebou domů jako bonus. Modré prsty od inkoustu oblékám zpátky do rukavic a znovu se ujímám řídítek. V té euforii se smiřuji i s tím, že mám koloběžku bílou a ne černou - bílou totiž ze srdce nenávidím. Ze zvyku vládnoucího v koloběžkové FB skupině jí vymýšlím jméno. Jako sběratelka knížek a informací o Titaniku jsem jí zcela přirozeně pojmenovala jako White Star (Line). Budu tedy doufat, že dojedu vždy do svého cíle a nenarazím...